NS se v rozsudku ze dne 21. července 2026, sp. zn. 21 Cdo 838/2026, zabýval platností pracovní smlouvy uzavřené mezi jednočlennou společností a jejím jediným společníkem, který byl současně jediným jednatelem společnosti.
Skutkové okolnosti
Jediný společník a jednatel společnosti uzavřel v roce 2017 jménem společnosti jako zaměstnavatele a současně vlastním jménem jako zaměstnanec pracovní smlouvu na pozici řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Tato pracovní činnost se nepřekrývala s výkonem funkce jednatele.
Zaměstnanec následně utrpěl při výkonu práce pracovní úraz a domáhal se náhrady újmy. Pojišťovna provádějící zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz a nemoc z povolání odmítla plnit, neboť mezi jednatelem – zaměstnancem nevznikl platný pracovní poměr. Soudy nižších stupňů však pracovní smlouvu považovaly za neplatnou zejména z důvodu střetu zájmů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Závěry Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud potvrdil, že člen statutárního orgánu může pro obchodní společnost vykonávat práci v pracovněprávním vztahu, pokud náplní této práce není výkon činnosti statutárního orgánu.
Samotná skutečnost, že pracovní smlouvu na straně zaměstnavatele i zaměstnance podepisuje stejná osoba, neznamená automaticky její neplatnost z důvodu střetu zájmů.
Pokud je tato osoba současně jediným jednatelem a jediným společníkem společnosti, která nemá dozorčí radu, podle NS platí:
- není nutné, aby sama sobě oznamovala úmysl uzavřít smlouvu se společností;
- podpisem smlouvy v postavení jednatele ji současně schvaluje jako jediný společník;
- případný střet zájmů této osobě nebrání v zastupování společnosti;
- smlouva společnost zavazuje od počátku a nevyžaduje dodatečné schválení.
V takovém případě se obecná úprava střetu zájmů podle § 437 občanského zákoníku neuplatní.
Požadavek úředně ověřených podpisů
Nejvyšší soud však současně zdůraznil, že na pracovní smlouvu může dopadat § 13 zákona o obchodních korporacích.
Smlouva uzavíraná mezi jednočlennou společností, zastoupenou jejím jediným společníkem, a tímto společníkem musí být uzavřena písemně a s úředně ověřenými podpisy, ledaže jde o smlouvu uzavíranou v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých.
Účelem tohoto požadavku je zejména zabránit dodatečným změnám obsahu nebo data smlouvy a chránit právní jistotu třetích osob, zejména věřitelů společnosti.
Nedostatek úředního ověření podpisů lze dodatečně napravit. Až s účinky do budoucna, tedy ode dne, kdy byly splněny požadavky na formu smlouvy. V konkrétním případě je současně nutné posoudit, zda navzdory nedodržení formálních požadavků nebyl účel právní úpravy naplněn jiným způsobem, například pokud nejsou pochybnosti o obsahu smlouvy ani o datu jejího uzavření.
Praktické dopady
Rozsudek potvrzuje, že pracovní smlouva uzavřená jediným jednatelem a společníkem „se sebou samým“ není automaticky neplatná.
Při jejím uzavírání je však vhodné zejména:
- jasně oddělit druh práce zaměstnance od činností náležejících do působnosti statutárního orgánu;
- uzavřít pracovní smlouvu písemně;
- opatřit podpisy úředním ověřením;
- uchovat dokumentaci potvrzující sjednané podmínky a skutečný výkon závislé práce.
Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Konečný závěr o platnosti konkrétní pracovní smlouvy proto bude záviset zejména na posouzení požadavků § 13 zákona o obchodních korporacích a okolností, za nichž byla smlouva uzavřena.
Celý HR Legal Update ke stažení zde.