(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2026, sp. zn. 23 Cdo 1993/2025)
Předmětem sporu bylo určení osoby odpovědné za zajištění autorskoprávních oprávnění k živému divadelnímu představení. Nejvyšší soud v této souvislosti vyjasnil, kdo je podle autorského zákona považován za provozovatele autorského díla při jeho živém provedení a komu vzniká povinnost zajistit si souhlas nositelů autorských práv.
Spor vznikl mezi dědicem spoluautora her Divadla Járy Cimrmana Ladislava Smoljaka a Žižkovským divadlem J. Cimrmana. Žalobce namítal, že divadlo v letech 2019 a 2020 provozovalo divadelní představení bez uzavřené licenční smlouvy a bez souhlasu nositelů autorských práv. Divadlo se bránilo tím, že vystupovalo pouze jako tzv. stagiona a že odpovědnost za zajištění autorských práv měl nést samotný soubor Divadla Járy Cimrmana, který představení umělecky prováděl.
Nejvyšší soud se s touto argumentací neztotožnil. Zdůraznil, že pro určení provozovatele díla není rozhodující, kdo autorské dílo umělecky provádí, ale kdo jeho uvedení vůči veřejnosti organizačně zajišťuje vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Za provozovatele je proto třeba považovat subjekt, který zejména sjednává vystoupení, prodává vstupenky, zajišťuje propagaci akce, organizuje její průběh a nese hospodářské riziko spojené s jejím pořádáním.
Nejvyšší soud současně zdůraznil, že není podstatné, jak se daný subjekt sám označuje, zda disponuje vlastním uměleckým souborem ani zda samotné umělecké provedení zajišťují jiné osoby. Rozhodující jsou skutečné okolnosti případu a faktická role daného subjektu při organizaci a realizaci představení. Pouhé tvrzení, že subjekt pouze poskytuje prostory pro konání akce, nemůže obstát, pokud se ve skutečnosti aktivně podílí na její produkci a organizaci.
Nejvyšší soud proto potvrdil závěry soudů nižších stupňů a uzavřel, že osoba, která organizačně zajišťuje zpřístupnění živého divadelního představení veřejnosti, je provozovatelem díla ve smyslu autorského zákona a musí disponovat příslušnou autorskou licencí. Pokud takový souhlas nezíská, dopouští se neoprávněného užití autorského díla a může být povinna k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení.
Rozhodnutí má významný praktický dopad nejen pro divadla, ale i pro organizátory koncertů, festivalů, kulturních akcí, provozovatele kulturních domů a další subjekty, které zajišťují živou kulturní produkci. Nejvyšší soud totiž potvrdil, že odpovědnost za zajištění autorskoprávních oprávnění se posuzuje podle skutečné role subjektu při organizaci akce, nikoli podle jeho formálního označení nebo smluvního nastavení vztahů s účinkujícími.
Celý Legal Update 06/2026 k přečtení zde.