Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky („NS ČR“) ze dne 28. srpna 2026, sp. zn. 21 Cdo 2525/2025, se zabýval případem zaměstnankyně, která se v době pandemie COVID-19 odmítla podrobit testování a používat předepsaný ochranný prostředek dýchacích cest. Zaměstnavatel ji následně vyzval, aby opustila pracoviště. Zaměstnankyně tento pokyn odmítla respektovat a situace vyústila až v její vyvedení z pracoviště městskou policií. Zaměstnavatel s ní následně okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.
Odvolací soud sice dovodil, že zaměstnankyně porušila pracovní povinnost tím, že neuposlechla oprávněný pokyn zaměstnavatele k opuštění pracoviště, avšak nepovažoval toto porušení za porušení zvlášť hrubým způsobem. NS ČR se s hodnocením intenzity porušení povinnosti neztotožnil.
NS ČR zdůraznil, že podřízení zaměstnance řídicí a organizační pravomoci zaměstnavatele je jedním ze základních znaků závislé práce a důvěra zaměstnavatele ve spolehlivost zaměstnance a jeho ochotu respektovat oprávněné pokyny zaměstnavatele je pro pracovní poměr zásadní. V daném případě zaměstnankyně oprávněný pokyn k opuštění pracoviště odmítla splnit „zcela vědomě a demonstrativně“ a situaci nechala dospět až k zásahu městské policie.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že neuposlechnutím pokynu zaměstnavatele k opuštění pracoviště zaměstnankyně porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Po zaměstnavateli nebylo možné spravedlivě požadovat, aby zaměstnankyni dále zaměstnával ani po dobu výpovědní doby. Toto jednání přitom samo o sobě postačovalo jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, takže nebylo nutné posuzovat další jednání vytýkaná v okamžitém zrušení pracovního poměru.
Celý HR Legal Update 09/2026 ke stažení zde.