(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2026, sp. zn. 21 Cdo 3270/2025)
Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda skutečnost, že z konkurující činnosti neměl zaměstnanec žádný přímý majetkový zisk a šlo pouze o jednorázové jednání, snižuje závažnost porušení pracovních povinností natolik, že by nebylo možné přistoupit k platné výpovědi. Soud posuzoval případ zaměstnance, který za zaměstnavatele nejprve uzavřel obchod ve zjevném střetu zájmů a následně vyvíjel konkurující činnost úzce související právě s tímto obchodem.
V projednávané věci dal zaměstnavatel zaměstnanci leasingové společnosti výpověď pro závažné porušení pracovních povinností. Zaměstnanec sjednal u leasingové společnosti, ve které byl zaměstnán, pro společnost svého blízkého známého úvěr na pořízení užitkového vozu a zařídil u vedení schválení výrazně zvýhodněné (podlimitní) úrokové sazby, přičemž zatajil, že má ke klientovi osobní vazby. Pár dní po podpisu smlouvy poslal klientovi ze svého soukromého účtu půjčku ve výši 140 000 Kč a později dalších 30 000 Kč na provoz, navíc sám figuroval na webu klientovy firmy jako člen týmu a pracovní e-maily si přeposílal na soukromou adresu. Zásadním problémem bylo, že právě toto nově pořízené vozidlo začal žalobce pod svým jménem, s vlastním telefonním číslem a adresou bydliště veřejně inzerovat k pronájmu na několika webových platformách i sociálních sítích a sám si jej za úplatu půjčoval. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve vytýkaném jednání nelze spatřovat porušení povinností takové intenzity, která by odůvodňovala rozvázání pracovního poměru. Svůj závěr opřel především o argument, že tato konkurující činnost byla ze strany zaměstnance pouze jednorázová, nezískal z ní žádný osobní prospěch a zaměstnavateli nevznikla žádná konkrétní majetková škoda.
Nejvyšší soud se s tímto mírnějším výkladem soudů nižších stupňů neztotožnil. Upozornil, že pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru není vůbec určující, zda předmětný obchod zaměstnavateli nakonec přinesl zisk, nebo zda mu naopak vznikla nějaká konkrétní újma. Rozhodující je samotný fakt, zda se zaměstnanec chová loajálně a v souladu s ustanovením § 301 písm. d) zákoníku práce, které zakotvuje povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele a nejednat v rozporu s jeho oprávněnými zájmy.
Nejvyšší soud rovněž potvrdil klíčové pravidlo pro posuzování míry zavinění: pokud se konkurující činnost zaměstnance týká přímo toho předmětu obchodu, který předtím za zaměstnavatele uzavřel ve střetu zájmů, taková věcná souvislost zásadně zvyšuje intenzitu porušení pracovních povinností. Na závažnosti tohoto porušení podle dovolacího soudu nic nemění ani skutečnost, že šlo o aktivitu ojedinělou, ze které zaměstnanec neměl žádný osobní zisk a která pro zaměstnavatele neměla faktické dopady. Rozhodnutí tak pro praxi posiluje postavení zaměstnavatelů při postihování neloajálního jednání a upřednostňování osobních vazeb před zájmy společnosti.
Celý Legal Update 09/2026 ke stažení zde.