
Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky (dále jen „NSS“) ze dne 16. března 2026, sp. zn. 7 Ads 52/2025, se zabýval tím, kdy spolupráce s programátory – formálně vykonávaná jako činnost osob samostatně výdělečně činných – ve skutečnosti představuje výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah, tedy nelegální práci.
Shrnutí skutkového stavu
Společnost spolupracovala se třemi programátory jako s OSVČ. Programátoři vykonávali dlouhodobě práci programátora, fakturovali podle hodinové sazby a pracovali ve stejných týmech jako zaměstnanci společnosti. Oblastní inspektorát práce dospěl k závěru, že šlo o výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah, a uložil společnosti pokutu. Po odvolání byla pokuta snížena z 135 000 Kč na 80 000 Kč.
Programátoři:
- vykonávali práci dlouhodobě a v rozsahu přibližně 8 hodin denně,
- pracovali podle pokynů projektového vedoucího společnosti,
- účastnili se porad a byli začleněni do pracovních týmů společnosti,
- nemohli odmítat jednotlivé zakázky, ledaže by společnost neplatila odměnu,
- evidovali svou práci v systému JIRA a byli placeni podle odpracovaných hodin,
- nevystupovali vůči zákazníkům vlastním jménem, ale jménem společnosti.
Právní otázky řešené NSS:
- zda lze znak „soustavnosti“ nelegální práce dovodit i tehdy, pokud je ve výroku správního rozhodnutí uveden pouze jediný den výkonu práce,
- jaké okolnosti svědčí o tom, že formální vztah OSVČ ve skutečnosti představuje závislou práci podle § 2 zákoníku práce,
- jaký význam má ekonomická závislost pracovníků a jejich začlenění do organizační struktury společnosti.
Ohledně soustavnosti výkonu práce NSS potvrdil, že:
- znak soustavnosti nemusí být výslovně uveden ve výroku správního rozhodnutí,
- postačí, pokud je z odůvodnění zřejmé, že práce byla vykonávána dlouhodobě nebo měla trvalý charakter,
- soustavnost lze dovodit i z kontroly provedené v jediném dni, pokud ostatní okolnosti svědčí o dlouhodobé spolupráci.
NSS uzavřel, že znaky závislé práce byly v projednávané věci naplněny, protože programátoři:
- vykonávali práci výhradně osobně,
- byli fakticky začleněni do organizační struktury společnosti,
- pracovali ve stejném režimu jako zaměstnanci společnosti,
- podléhali pokynům projektového vedoucího,
- nemohli si svobodně organizovat vlastní podnikání.
Ohledně ekonomická závislosti NSS zdůraznil, že významným znakem závislé práce byla ekonomická závislost programátorů:
- pracovali pro společnost v rozsahu odpovídajícím plnému úvazku,
- spolupracovali výlučně s touto společností,
- příjem od společnosti představoval jejich hlavní zdroj obživy,
- vzhledem k rozsahu práce a nemožnosti odmítat zakázky neměli reálnou možnost získávat jiné klienty.
NSS výslovně uvedl, že ani obvyklost modelu OSVČ v IT sektoru, ani jeho ekonomická výhodnost nemohou zakrýt faktický výkon závislé práce.
NSS připustil, že:
- odměňování podle hodinové sazby nebo evidence „člověkohodin“ nejsou samy o sobě znakem závislé práce,
- v kombinaci s dalšími okolnostmi však mohou potvrzovat osobní výkon práce a začlenění pracovníka do organizace zaměstnavatele.
Společnost dále argumentovala, že převod autorských práv k vytvořenému software odpovídal § 58 odst. 7 autorského zákona a nemůže být znakem závislé práce. NSS sice připustil, že samotná existence licence nebo režimu zaměstnaneckého díla není důkazem závislé práce, současně však uvedl, že v daném případě šlo pouze o podpůrnou okolnost potvrzující, že programátoři nevystupovali vlastním jménem, ale jménem společnosti.
Rozhodnutí:
- potvrzuje, že při posuzování tzv. „švarcsystému“ je rozhodující skutečný obsah vztahu, nikoliv formální smluvní označení,
- zdůrazňuje význam ekonomické závislosti a začlenění pracovníka do organizační struktury zaměstnavatele,
- potvrzuje, že dlouhodobá práce OSVČ ve stejném režimu jako zaměstnanci může být posouzena jako nelegální práce,
- omezuje možnost zaměstnavatelů argumentovat dobrovolností nebo běžností modelu OSVČ v IT sektoru,
- ukazuje, že jednotlivé okolnosti je nutné hodnotit v souhrnu, nikoliv izolovaně.
Celý HR Legal Update 04/2026 ke stažení zde.