Vláda schválila návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který jí byl předložen ministryní financí. Novela transponuje požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES (dále jen „CCD2“). Vstup v účinnost se u návrhu očekává koncem roku 2026.
Klíčovou je změna věcné působnosti zákona. Nově se regulace alespoň částečně vztahuje i na úvěry, které byly dosud mimo tento právní rámec. Úprava bude cílit i na bezúročné úvěry, některé formy odložených plateb (např. model „buy now – pay later“), nebo prodej zboží na splátky. Poskytovatelé a zprostředkovatelé těchto služeb budou muset získat oprávnění k činnosti podle tohoto zákona.
Významnou novinkou je explicitní stanovení stropu ceny úvěrů (úrokové sazby). Rozdíl bude mezi standardními úvěry, kde bude zastropována roční procentní sazba nákladů (RPSN) a menšími či krátkodobými půjčkami, kde je stanoven strop celkových nákladů úvěru. V tomto ohledu se návrh podle jeho předkladatelky inspiroval judikaturou k otázce souladu s dobrými mravy (konkrétně důvodová zpráva odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005). Výsledný strop pro menší úvěry tedy odpovídá trojnásobku běžné zápůjční sazby, což je přibližně kolem 50 % ročně.
Další významnou oblastí změn je předsmluvní informační povinnost poskytovatelů úvěrů. Novela rozšiřuje okruh informací, které musí být spotřebiteli poskytnuty ještě před uzavřením smlouvy, konkrétně jde o povinnost informovat o možnosti řešení sporů u finančního arbitra, o splátkovém kalendáři či o využití automatizovaného rozhodování při stanovení podmínek úvěru.
Novela dále posiluje ochranu spotřebitele také při samotném sjednávání úvěru. Zavádí se požadavek na aktivní souhlas spotřebitele s uzavřením smlouvy nebo doplňkové služby, čímž se eliminuje praxe předem zaškrtnutých políček a automatického sjednávání úvěrů. Tento přístup posouvá právní úpravu směrem k principu tzv. „opt-in“ a reaguje na praktiky, kdy spotřebitelé nevědomky uzavírali úvěrové vztahy například při online nákupech.
Návrh obsahuje také úpravu pravidel v oblasti posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Základním cílem právní úpravy zůstává, aby úvěry nebyly poskytovány osobám, které je nejsou reálně schopny splácet. Novela však namísto dosavadního zaměření na formální správnost postupu poskytovatele klade větší důraz na materiální stránku věci, tedy na skutečnou ekonomickou situaci spotřebitele.
Rozhodný je stav v době poskytnutí úvěru. Pokud by vzhledem k okolnostem prokazatelně neměl být poskytnut, úvěrová smlouva bude neplatná a spotřebitel nebude povinen hradit úroky ani jiné náklady, ale vrátí pouze jistinu, a to dle svých možností.
Nicméně opačně to v praxi znamená i to, že i kdyby poskytovatel úvěru vůbec neprověřil úvěruschopnost spotřebitele, na platnost smlouvy by to nemělo žádný vliv, pokud finanční poměry dlužníka v době uzavření smlouvy umožňovaly úvěr splácet. Tato změna se dle předkladatelky opírá o nejnovější judikaturu v této oblasti (konkrétně rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024 a sp. zn. 33 Cdo 1056/2025 z ledna 2026.)Návrh nemění základní koncepce regulace, jeho cílem je pouze nastavit jasnější a předvídatelnější pravidla pro poskytování úvěrů a najít kompromis, který chrání spotřebitele a zároveň zachovává dostupnost legálních úvěrů.
Celý Legal Update 04/2026 ke stažení zde.